Proč studovat přípravné kurzy paralelně s prvním semestrem vysoké školy?
Proč studovat přípravné kurzy paralelně s prvním semestrem vysoké školy je otázka, na kterou je poměrně jednoduchá odpověď. Pokud jsou přípravné kurzy zaměřené na jiný obor, nežli studujete. Na co ale chtít studovat jiný obor, když už na jednom oboru vysoké školy jsem? No třeba proto, že jste se jednoduše sekli a rádi byste jednou v životě dělali to, co Vás skutečně baví a nezabírali místo někomu jinému, kdo o daný obor vážně stojí. Na tyhle otázky se mě mí rodiče a kamarádi ptali často, když jsem jim jako čerstvá studentka prvního ročníku Pedagogické fakulty obor český jazyka a základy společenských věd pro střední školy oznámila, že se přihlásím na přípravný kurz masmediální komunikace v Tutoru.
Pro studium Pedagogické fakulty jsem se rozhodla na základě osobních zájmů. Vždycky mě bavila a šla mi čeština. Bavilo mě psát, číst, psát poezii, hrát si s jazykem. Rozhodně jsem nebyla nijak technicky ani matematicky zaměřená, takže jsem se nemohla vydat technickým směrem. Naopak jsem se zajímala hlavně o sociologii a psychologii. Ráda jsem tak navštěvovala všechny semináře ze základů společenských věd a odmaturovala z nich s vyznamenáním. Odmala jsem navštěvovala nejrůznější dramatické kroužky a soutěže. Je ve mně kousek exhibicionisty, takže mi nikdy nevadilo předstoupit před skupinu lidí a něco jim vysvětlit. Jedno léto jsem strávila jako průvodce na zámku a skvěle jsem se otrkala v prezentaci. Když jsem tak uvažovala o tom, co bych na základě těchto předpokladů mohla dělat, vyšlo mi, že bych se mohla stát středoškolskou profesorkou. Bavila mě práce s lidmi, sebeprezentace, komunikace a diskuze nad různými tématy a učit bych mohla své oblíbené předměty češtinu a základy společenských věd. Na Pedagogickou fakultu jsem byla přijatá docela hladce. Problém nastal, když jsem nastoupila a dozvěděla se, že jedna z mých kamarádek se dostala jako elév do rádia.
Být elévem v rádiu zahrnuje docházení do rádia a za minimální mzdu učení se novým věcem. Pomáhání s těmi nejjednoduššími nebo „podřadnými“ pracemi a okoukávání si prostředí. Jenomže, to nemůžete studovat. Chce to totiž práci věnovat většinu času. A to v prvním semestru školy rozhodně nejde. Zašla jsem se ale do rádia podívat a viděla, jak to tam žije. Hlavně ve zprávařském sektoru, kde připravují nové a čerství informace. Viděla jsem, jakým způsobem mají moderátoři šanci prezentovat sami sebe, ale zároveň lidem něco sdělovat, mluvit s nimi. Byl to adrenalin a zábava zároveň. Byl v tom jazyk, bylo v tom divadlo. A já z toho byla vedle. Tohle jsem chtěla dělat. Vědět, jak zprávy na lidi fungují, jak se připravují, jak se dělá reklama, co z psychologického hlediska na lidi ve zprávách působí, jak působí masa diváků. A najednou mi bylo jasné, že jsem se trošku minula oborem. Viděla jsem sebe sama jako nadšeného zprávaře, moderátora nebo reklamního odborníka v médiích. Média, to bylo to, co skutečně naplňovalo moje předpoklady. A základ v češtině a společenských vědách k tomu byl dobrý krok.
Rodičům jsem tedy oznámila, že se chystám na přijímací zkoušky na jiný obor – masmediálních studia. Rodiče na mě nevěřícně koukali a vrtěli hlavou, jestli jsem se nezbláznila, když si celkem spokojeně studuji na vysoké škole už jeden obor. Rozhodně mě zrazovali od toho, abych se školou sekla. To mi téměř zakázali a i já sama věděla, že to by v téhle situaci rozhodně nemělo smysl. Nejdřív jsem se musela na masmédia dostat, a teprve jsem mohla s čímkoliv končit. Do školy jsem dál chodila, jakoby se nechumelilo, a domů si nakoupila hromadu knížek k přijímačkám. Společně se studium na „pajdě“ se ale nedalo všechno to čtení zvládnout a já jsem začínala propadat panice, jak všechno zvládnu. Pak jsem si ale vzpomněla na to, že přece studium vysoké školy mi nijak nezakazuje možnost docházet na přípravné kurzy na jinou školu. Našla jsem si přípravné kurzy masmediální komunikace a vybrala si sobotní semestrální přípravu. Během pracovního týdne jsem nestíhala, takže sobota byla pro přípravky jediná možnost. Do kurzů jsem poctivě docházela a mí spolužáci, povětšinou maturanti, byli překvapení a divili se, že jako student prvního ročníku výšky se ještě hlásím na přípravný kurz. Jenomže já věděla, že bez něj bych se rozhodně sama tolik informací nedozvěděla, ani do hlavy nedostala. Naši lektoři nám nejenomže dali tipy na přijímací zkoušky, řekli potřebné učivo, ale taky nám všechno tak nějak hezky „přežvýkali“, takže když jsem se rozhodla otevřít nějakou z knih předepsané literatury, byla jsem schopná se chytnout. Navíc jsem měla z „pajdy“ dobré základy jazyka a velké povědomí ze společenských věd, což se zejména v oblasti sociologie dost hodilo. Rychle jsem se tak v problematice médii uměla zorientovat.
Před přijímacími zkouškami jsem byla pořádně nervózní a nervy napnuté jako špagátky – jenom prasknout. Nakonec jsem si doma svým elánem a entuziasmem získala i rodiče i nejbližší kamarády, které jsem přesvědčila, že studium médií je vážně to, co chci a jsem pro to plně rozhodnutá. Všichni mi tak drželi palce do zmodrání. A nakonec se mi celá ta práce vyplatila. Na školu jsem se dostala. Dokonce ještě s některými ze svých minulých, a nyní i budoucích, spolužáků z přípravek. Po prázdninách tedy na Fakultu sociálních věd nastupuju a zažívám to, jak to vypadá, když se člověk na vysokoškolské studium vážně těší. Takže se ptám, proč ne přípravné kurzy zároveň se studiem vysoké školy?