Svět je v neustálém pohybu, věci se ze dne na den proměňují a vyvíjejí, a tak se nelze divit, že to, co platilo kdysi, je dnes takřka zapomenuto. Samozřejmě se to nedá tvrdit o všem, nicméně valná většina toho, co nás obklopuje, postupně mizí, aby se třeba za nějaký čas mohla objevit znovu a jinak. Když říkám „jinak“, rozhodně tím nemyslím, že by se změnila pravá podstata těchto věcí. Ta zůstane většinou identická.
To, co se mění, jsou lidé a okolnosti, které jsou pro danou dobu určující. Okolnosti pak dále definují hodnoty a těmi se řídí, pomineme-li výjimky, většina společnosti. A tak není divu, že například v oblasti vzdělávání dochází k proměnám opravdu často. Jednou je dobré to, jindy zas ono.
Jen pro ilustraci-ještě počátkem devadesátých let fungovaly základní školy na principu osmi tříd. Později se však ukázalo, že tento systém nemusí být vyhovující pro všechny žáky, a tak se odsouhlasilo zavést i třídu devátou. Pokud vím, nepřinesla s sebou tahle změna žádné markantní problémy. Nyní, když se náš stát snaží vyrovnat s finanční krizí, a zároveň držet krok s ostatními vyspělými státy, zazněl názor, že bychom opět mohli devátou třídu zrušit a přejít tak zpět na systém osmi let výuky na základních školách.
Vrátím se ale zpět ke
studiu řečtiny. Když jsem já nastupovala do prvního ročníku gymnázia, měla jsem samozřejmě na výběr hned z několika jazyků. Pro všechny byla povinná angličtina, ti co se ji učili už na základní škole, měli tedy oproti tehdejším němčinářům výhodu: mohli si druhý jazyk vybrat sami. Pokud vím, v nabídce byla francouzština, němčina, španělština, ruština a italština. V dnešní době je dobrá znalost těchto jazyků takřka nepostradatelná, nicméně musím se ptát, kam se poděla výuka, alespoň z mého pohledu klasických jazyků, jako je latina či již zmíněná
řečtina?
Jistě, zcela chápu argument, že řečtinou se dnes opravdu nedomluvíte všude a na rozdíl od angličtiny či španělštiny vám bude jen stěží nápomocna při vyhledávání na internetu, ale na druhou stranu, řečtina byla po staletí jazykem vzdělanců. A nutno dodat, že nejeden absolvent vysoké školy, například filosofického zaměření, ji stále ovládá a pramálo záleží na tom, jaký je to zrovna ročník.
V dobách, kdy studoval můj dědeček, byla řečtina na gymnáziích samozřejmostí, v podstatě něčím, čím je dnes pro většinu mladých gymnazistů angličtina. V současné době však řečtina „poklesla“ na post jednoho z povinně volitelných předmětů, a to ještě v tom lepším případě. V tom horším se na gymnáziích už nevyučuje vůbec.
Dříve doplňovala představy o všeobecném vzdělání. Dnes tomu už sice tak není, ale nevidím jediný důvod, proč studium řečtiny zatracovat, ba naopak, jsem toho názoru, že by si s ní každý inteligentní člověk zabývající se literaturou, filozofií či dějinami měl alespoň částečně tykat.
Vždyť když uvážíte, kolik slov označujících odborné výrazy ve vědě, lékařství či filozofii nám řečtina dala, jistě uznáte, že už jen proto si zaslouží, abychom se o ni přeci jen trochu více zajímaly.
A tak jsem během svých gymnaziálních studií učinila rozhodnutí. Když naše škola neposkytovala studium řečtiny (a tímto jí to nijak nevyčítám, je mi jasné, že se zájemci o hodiny řečtiny by se pytel nejspíš neroztrhl), začala jsem se po něm poohlížet jinde.
Zpočátku jsem přemýšlela o soukromých hodinách, ale tuto variantu jsem brzy vyměnila za, pro mě daleko atraktivnější, nabídku jazykové školy. Z těch několika, které nabízejí kurzy řečtiny v Praze, jsem si, po pečlivém zvážení, vybrala jazykovou školu Tutor. Vzhledem k tomu, že jsem stále ještě byla studentkou střední školy, bylo pro mě výhodné dojíždět na víkendové kurzy řečtiny-dalo se to skvěle skloubit s mými studentskými povinnostmi a navíc jsem si vždy dva dny v hlavním městě opravdu užila. Byl to pro mě spíš určitý druh relaxace než povinnost.
Se studiem řečtiny jsem do té doby neměla žádné zkušenosti, a tak jsem se zapsala mezi začátečníky. Lektor, kterého naší skupině přidělili, byl výborný a nijak na nás nechvátal. Ze začátku to nebylo lehké, ale upřímně, který z jazyků se dá považovat za jednoduchý. Brzy jsem si řečtinu skutečně oblíbila a poté, co jsem úspěšně absolvovala kurz řečtiny pro začátečníky, vrhla jsem se, se stejnou dávkou elánu, do studia řečtiny pro pokročilé, které společnost Tutor také nabízí